Každé pochopení určité filosofické koncepce začíná rozborem textu. Studenti si v průběhu studia osvojí práci s filosofickým textem, tj. schopnost rekonstruovat argumentační strukturu textu – nejen česky psaného, ale také cizojazyčného Tato schopnost tvoří nezbytný základ jakéhokoli dalšího myšlení, neboť na ní se zakládá schopnost pochopení, „rozpletení“ a vlastní formulace problému.

Analýza a interpretace textu není jediný počátek filosofické práce. Stejně původní a důležité je zkoumání konkrétních problémů v živé diskusi, která je konfrontací různých zkušeností a různých schopností jejich artikulace a analýzy. Toto umění orální argumentace se v seminářích snažíme také pěstovat – text pak slouží primárně jako pomůcka, na níž však není diskutující vázán, ale kterou může odložit, pokud se mu myšlenku podaří artikulovat v diskusi lépe.

Tím, co studenti v diskusích, v seminárních pracích a referátech nakonec rozvíjejí především, je jejich vlastní myšlení. Cestou k němu je získání schopnosti jasně formulovat myšlenky, uvádět dobré argumenty a domýšlet jejich důsledky.

Tyto dovednosti ovšem netvoří samo jádro filosofie. Filosofie je těsně spjata s životními postoji, přesvědčeními o tom, co je dobré a co špatné, a o tom, jaké poznání je dostatečně podložené a jaké nikoli. Ten, kdo se rozhodl pro studium filosofie, se rozhodl k postupnému vyjasňování životních postojů a přesvědčení. Filosof se tak zároveň stává možným kritikem, interpretem a komentátorem veřejného života. Jedním z dalších úkolů filosofie je vstupovat do rozhovoru s vědami, zjišťovat, v čem tkví jejich vědeckost, a pokoušet se o jinou reflexi o vědě a jejím předmětu, než jakou v rámci své metodologie nabízejí jednotlivé vědy samy.