Citační normy

Zde naleznete podrobná doporučení, jak uvádět citace a poznámkový aparát ve všechny vaše písemné práce v oboru filosofie. Pro přehlednost níže uvádíme hlavní vzory doporučeného citování v odkazech na primární a sekundární literaturu:

  1. Knihy v původním jazyce

Zadie Smith, Swing Time (New York: Penguin Press, 2016), s. 315–16.

Brian Grazer a Charles Fishman, A Curious Mind: The Secret to a Bigger Life (New York: Simon & Schuster, 2015), s. 12.

Pavel Kouba, Nietzsche: filosofická interpretace (Praha: OIKOYMENH, 2006), s. 256–66.

  1. Přeložené knihy

Jean-Paul Sartre, Bytí a nicota, přel. Oldřich Kuba (Praha: OIKOYMENH, 2006), s. 146.

  1. E-knihy

Herman Melville, Moby-Dick; or, The Whale (New York: Harper & Brothers, 1851), s. 627, http://mel.hofstra.edu/moby-dick-the-whale-proofs.html.

Philip B. Kurland a Ralph Lerner (vyd.), The Founders’ Constitution (Chicago: University of Chicago Press, 1987), kap. 10, http://press-pubs.uchicago.edu/founders/.

Jane Austen, Pride and Prejudice (New York: Penguin Classics, 2007), kap. 3, Kindle.

  1. Kapitola (část) kolektivní monografie (sborníku)

Henry David Thoreau, „Walking“, in: John D’Agata (vyd.), The Making of the American Essay (Minneapolis: Graywolf Press, 2016), s. 177–78.

Klára Jelínková, „Otisk a obraz. Fenomén otisku jako výzva k prohloubení úvah o umění“, in: Martin Vrabec (vyd.), Filosofické reflexe umění (Praha: Togga, 2010), s. 411–42.

  1. Článek v odborném časopise

Susan Satterfield, „Livy and the Pax Deum“, Classical Philology 111, no. 2 (2016), s. 170.

Václav Němec, „Bezejmenná – mnohojmenná thearchie“, Reflexe 37 (2009), s. 4.

  1. Bakalářské, diplomové, disertační práce

Cynthia Lillian Rutz, „King Lear and Its Folktale Analogues“ (disertační práce, University of Chicago, 2013), s. 99–100.

Hynek Bartoš, „Duše a tělo: studie k počátkům antického myšlení o lidské přirozenosti“ (disertační práce, Univerzita Karlova v Praze, 2003), s. 110.

  1. Webové stránky

„Privacy Policy“, Privacy & Terms, Google, poslední úprava 17. dubna 2017, https://www.google.com/policies/privacy/.

„About Yale: Yale Facts“, Yale University, navštíveno 1. května 2017, https://www.yale.edu/about-yale/yale-facts.

  1. Antické a středověké prameny v originále

Pokud odkazujeme na antické prameny v původním jazyce (a nikoli pouze na překlad – tam se citace řídí podle bodu 2), můžeme využít zkratky autorů a děl např. podle slovníku Liddell-Scott-Jones (pro řečtinu) a podle Oxford Latin Dictionary (pro latinu). V odkazech na středověké prameny v původním jazyce je třeba nejprve uvést celé jméno autora v české podobě (pokud existuje) a latinský název díla ve zkrácené podobě. Přitom lze použít zkratky např. podle manuálu nakladatelství OIKOYMENH.

Vzory a způsoby odkazování na konkrétní knihu, kapitolu, stránku (a případně řádek) naleznete detailně rozpracované v přiloženém dokumentu citačních vzorů.