Zde naleznete podrobná doporučení, jak uvádět citace a poznámkový aparát ve všechny vaše písemné práce v oboru filosofie. Pro přehlednost níže uvádíme hlavní vzory doporučeného citování v odkazech na primární a sekundární literaturu:
Zadie Smith, Swing Time (New York: Penguin Press, 2016), s. 315–16.
Brian Grazer a Charles Fishman, A Curious Mind: The Secret to a Bigger Life (New York: Simon & Schuster, 2015), s. 12.
Pavel Kouba, Nietzsche: filosofická interpretace (Praha: OIKOYMENH, 2006), s. 256–66.
Jean-Paul Sartre, Bytí a nicota, přel. Oldřich Kuba (Praha: OIKOYMENH, 2006), s. 146.
Herman Melville, Moby-Dick; or, The Whale (New York: Harper & Brothers, 1851), s. 627, http://mel.hofstra.edu/moby-dick-the-whale-proofs.html.
Philip B. Kurland a Ralph Lerner (vyd.), The Founders’ Constitution (Chicago: University of Chicago Press, 1987), kap. 10, http://press-pubs.uchicago.edu/founders/.
Jane Austen, Pride and Prejudice (New York: Penguin Classics, 2007), kap. 3, Kindle.
Henry David Thoreau, „Walking“, in: John D’Agata (vyd.), The Making of the American Essay (Minneapolis: Graywolf Press, 2016), s. 177–78.
Klára Jelínková, „Otisk a obraz. Fenomén otisku jako výzva k prohloubení úvah o umění“, in: Martin Vrabec (vyd.), Filosofické reflexe umění (Praha: Togga, 2010), s. 411–42.
Susan Satterfield, „Livy and the Pax Deum“, Classical Philology 111, no. 2 (2016), s. 170.
Václav Němec, „Bezejmenná – mnohojmenná thearchie“, Reflexe 37 (2009), s. 4.
Cynthia Lillian Rutz, „King Lear and Its Folktale Analogues“ (disertační práce, University of Chicago, 2013), s. 99–100.
Hynek Bartoš, „Duše a tělo: studie k počátkům antického myšlení o lidské přirozenosti“ (disertační práce, Univerzita Karlova v Praze, 2003), s. 110.
„Privacy Policy“, Privacy & Terms, Google, poslední úprava 17. dubna 2017, https://www.google.com/policies/privacy/.
„About Yale: Yale Facts“, Yale University, navštíveno 1. května 2017, https://www.yale.edu/about-yale/yale-facts.
Pokud odkazujeme na antické prameny v původním jazyce (a nikoli pouze na překlad – tam se citace řídí podle bodu 2), můžeme využít zkratky autorů a děl např. podle slovníku Liddell-Scott-Jones (pro řečtinu) a podle Oxford Latin Dictionary (pro latinu). V odkazech na středověké prameny v původním jazyce je třeba nejprve uvést celé jméno autora v české podobě (pokud existuje) a latinský název díla ve zkrácené podobě. Přitom lze použít zkratky např. podle manuálu nakladatelství OIKOYMENH.
Vzory a způsoby odkazování na konkrétní knihu, kapitolu, stránku (a případně řádek) naleznete detailně rozpracované v přiloženém dokumentu citačních vzorů.
