Bakalářská zkouška

  • Státní závěrečnou zkoušku v bakalářském studiu (dále BZK) je možné skládat až po splnění všech studijních povinností daných studijním plánem a dosažení minimálně 180 kreditů, v případě dvouoborového studia minimálně 90 kreditů.
  • Jednotlivé části BZK (obhajoba práce a ústní část) je možné skládat zvlášť v libovolném pořadí.
  • BZK je vypisována během akademického roku třikrát v termínech předepsaných harmonogramem akademického roku na FF (po ZS, po LS pouze v jednom z předepsaných termínů a v září). Konkrétní termíny se zveřejňují s jedno až dvouměsíčním předstihem na nástěnce a na webové stránce ÚFaR.
  • Ke zkoušce se student závazně přihlašuje elektronicky v SIS v termínu stanoveném harmonogramem akademického roku na FF. Veškeré formality související s uzavíráním a kontrolou je studia třeba vyřizovat s dostatečnou časovou rezervou, jedině tak se lze vyhnout riziku nedodržení termínu pro podání přihlášky (a tedy nepřipuštění ke zkoušce).
  • Současně s přihlášením pošle student e-mailem na adresu ufar@ff.cuni.cz seznam témat vybraných ke zkoušce ze současné filosofie. 
  • Bakalářská práce se odevzdává ve dvou pomocných výtiscích (např. v kroužkové vazbě) a její elektronickou verzi je třeba vložit do SISu dle manuálu na stránkách FF UK. Práce musí splňovat formální náležitosti dle předpisů FF UK. Za shodu elektronické a listinné verze bakalářské práce odpovídá student.

BZK se skládá ze dvou částí:

1) Obhajoba bakalářské práce.

2) a) Interpretace filosofického textu; b) Dějiny filosofie; c) Současná filosofie.

Popis součástí druhé části zkoušky:

a) Interpretace filosofického textu

Student písemnou formou vypracuje filosofickou interpretaci ukázky z jednoho textu. Student bude mít na výběr ze tří textů v češtině. Ukázka je vybírána z klasických děl nejvýznamnějších autorů dějin filosofie. Nejméně dvě ukázky budou od autorů figurujících v seznamech literatury k souborným zkouškám z dějin filosofie. Tato součást zkoušky trvá tři hodiny a koná se několik dnů před ústními součástmi zkoušky. S hodnocením  bude  student seznámen při ústní  části zkoušky.

Interpretace by měla být pokusem o filosofické pochopení a reflexi daného textu a obsahovat nejen dílčí vyjasnění jednotlivých vět a pojmů, ale i celkové pochopení významu textu. Neočekává se tedy pouhá parafráze: je třeba vlastními slovy zformulovat problém, který je v textu řešen, a poté analyzovat a kriticky zhodnotit hlavní argumentační linii textu. Práce má být souvislá a strukturovaná, nestačí jen řada disparátních bodů či poznámek.

Zadání modelových textů k interpretaci je k náhledu a konzultaci u doc. Václava Němce v jeho konzultačních hodinách.

b) Dějiny filosofie

Student obdrží otázku spadající do jednoho z tematických okruhů (1-9). Student se pokusí o rozvinutí daného tématu na základě konfrontace filosofických stanovisek dvou autorů z uvedeného seznamu. Autory vybírá zkušební komise.

1. Jsoucno a bytí: Platón, Aristotelés, Duns Scotus, Tomáš Akvinský, Descartes, Hegel

2. Poznání a věda: Platón, Aristotelés, Descartes, Hume, Kant

3. Řeč, pojem, myšlení: Aristotelés, Locke, Kant, Hegel

4. Duše, mysl, vědomí: Platón, Aristotelés, Descartes, Locke, Leibniz, Kant

5. Čas, prostor, svět: Platón, Aristotelés, Augustin, Kant

6. Dobro, jednání, vůle: Platón, Aristotelés, Augustin, Kant, Mill, Nietzsche

7. Společnost, stát, právo: Platón, Aristotelés, Hobbes, Locke, Rousseau, Marx

8. Bůh a náboženství: Platón, Aristotelés, Anselm, Tomáš Akvinský, Kant, Nietzsche

9. Dějiny a dějinnost: Augustin, Hegel, Marx, Nietzsche

c) Současná filosofie

Student si před zkouškou vybere celkem čtyři témata z okruhů „jazyk“, „vědomí“, „svět“ a „etika a politická filosofie“, přičemž zastoupeny musí být alespoň tři okruhy (tedy je možné z jednoho okruhu volit dvě témata a ze dvou dalších po jednom). Ke každému tématu musí student zohlednit minimálně tři z uvedených autorů, a to na bázi textů uvedených v dodatku k těmto pravidlům. Vzhledem k tomu, že jde o současnou filosofii, může výčet autorů, jejichž znalost se požaduje v této části zkoušky, v budoucnu doznat změn. Při zkoušce je studentovi položena jedna otázka z jím vybraných témat. Seznam vybraných témat a autorů se odevzdává spolu s přihláškou k BZK (viz výše).

[Na studenty, kteří započali studium v roce 2020 či dříve, se pro tuto část bak. zkoušky vztahuje bzk_stary-seznam-temat-a-literatury; tito studenti mají volbu, podle kterého seznamu se budou k bak. zkoušce připravovat].

 

I. Jazyk

  1. Smysl a význam. Filosofie jazyka (Frege, Russell, Wittgenstein, Carnap, Tugendhat, Heidegger, Derrida, Husserl)
  2. Teorie pravdy a nepravdy (Gettier, Brandom, Tarski, Nietzsche, James, Russell, Husserl, Heidegger, Arendtová, Frankfurt)
  3. Řečová praxe a jednání (Austin, Grice, Peirce, Wittgenstein, Kripke, James, Schürmann, Foucault, Butler, Habermas)

II. Vědomí

  1. Existence a ontologie (Quine, Russell, Heidegger, Agamben, Nietzsche, Davidson, Sartre, Deleuze)
  2. Vědomí a sebevědomí (Brandom, James, Husserl, Merleau-Ponty, Stein, Freud, Kierkegaard, Sartre, Rorty, Dennett, Searle)
  3. Intersubjektivita a socialita (Husserl, Heidegger, Sellars, Sartre, Beauvoir, Levinas, Butler, Arendt, Forst, Cavarero, Patočka, Nietzsche)

III. Svět

  1. Prostor a čas (čas: James, Bergson, McTaggart, Husserl, Heidegger, Arendtová, Nietzsche; prostor: Bergson, Merleau-Ponty, Foucault, Poincaré, Bachelard)
  2. Filosofie vědy (Peirce, Frege, Popper, Husserl, Kuhn, Feyerabend, Meillassoux, Stein, Dilthey)
  3. Dějiny (Benjamin, Marx, Nietzsche, Gadamer, Adorno, Horkheimer, Patočka, White, Hempel, Winch, Croce)

Iv. Etika a politická filosofie

  1. Spravedlnost (Rawls, Nozick, Sandel, Taylor, Höffe)
  2. Moc a stát (Schmitt, Arendtová, Foucault, Popper, Skinner, Pateman)
  3. Fundamentální etika a metaetika (Hartmann, Lévinas, Tugendhat, Moore, Mackie, Ayer)
  4. Etické teorie (MacIntyre, Singer, Scanlon, Scheler, Weil, Marcel)
  5. Právo (Kelsen, Radbruch, Hart, Fuller, Dworkin)

 

===================================================================

Literatura k současné filosofii

Většina literatury je k dispozici v Knihovně ÚFaR a na Moodlu. Většina článků v časopisech je dostupná v elektronických databázích včetně JSTORu.

I. Jazyk

  1. Smysl a význam. Filosofie jazyka
    1. Frege, Gottlob, “O smyslu a významu”, přel. Jiří Fiala, Sciencia et Philosophia, Praha 1992, s. 33–75, také in: týž, Filosofická zkoumání, Oikumené, Praha 2011, s. 17–42.
    2. Russell, Bertrand, „O označení”, přel. Karel Berka, in: týž, Logika, jazyk, věda, Svoboda, Praha 1967, s. 19–36.
    3. Wittgenstein, Ludwig, Tractatus logico-philosophicus, Oikumené, Praha 2017, § 1–§4.121, §5.6–§6, §6.3–§7.
    4. Carnap, Rudolf, “Překonání metafyziky logickou analýzou jazyka”, přel. Karel Berka, Filosofický časopis 39(4), 1991, s. 623–643.
    5. Tugendhat, Ernst, „The Meaning of ‚Bedeutung‘ in Frege“, Analysis 30, 1970, s. 177–189.
    6. Derrida, Jacques, „Diferänce“, in: Texty k dekonstrukci, Bratislava , s. 146–176.
    7. Heidegger, Martin, Bytí a čas§ 32–35 (rozumění, výklad, jazyk a řeč), přel. I. Chvatík, P. Kouba, M. Petříček a J. Němec, Oikumené, Praha 2018.
    8. Husserl, Edmund, „Výraz a význam“, přel. P. Urban, K. Novotný a H. Janoušek, in: Logická zkoumání, II/1, Oikumené, Praha 2010, §§1–14, s. 41–64.
  2. Teorie pravdy a nepravdy
    1. Gettier, Edmund, „Is Justified True Belief Knowledge?“, Analysis 23, 1963, s. 121–123.
    2. Brandom, Robert, Articulating Reasons. An Introduction to Inferentialism, Harvard University Press, Cambridge, MA 2000, kap. 3: “Insights and Blindspots of Reliabilism”.
    3. Tarski, Alfred, „Sémantická koncepce pravdy a základy sémantiky“, in: Peregrin, Jaroslav (ed.), Logika 20.století: Mezi filosofií a matematikou, Filosofia, Praha s. 135–176.
    4. Nietzsche, Friedrich, O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním, přel. Věra Koubová, Oikumené, Praha 2017, s. 7–27.
    5. James, William, Nové jméno pro staré způsoby myšlení, přel. Radim Bělohrad, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2003, přednáška II („Co znamená pragmatismus“), přednáška VI („Pragmatická koncepce pravdy“), s. 37–53, 103–119.
    6. Russell, William James’s Conception of Truth, in: Philosophical Essays, 2009, s. 105–122.
    7. Husserl, „Ideál adekvace. Evidence a pravda“, in: Logická zkoumání II/2, přel. P. Urban, Oikumené, Praha 2012, §§36–39, s. 109–118.
    8. Heidegger, „Pobyt, odemčenost a pravda“, § 44, in: Bytí a čas, přel. I. Chvatík, P. Kouba, M. Petříček a J. Němec, Oikumené, Praha 2018.
    9. Arendtová, Hannah, „Pravda a politika“, in: Mezi minulostí a budoucností, 2019, 229–269.
    10. Frankfurt, Harry G., Sračka, přel. Z. Strnad, Praha 2005.
  3. Řečová praxe a jednání
    1. Austin, John, Jak udělat něco slovy, přel. Alena Bakešová, Praha, Filosofia 2000, kap. 1, 2 a 8.
    2. Grice, Paul, Studies in the Way of Words, Studies in the Way of Words, Harvard University Press, Cambridge, MA, 1989; kap. 2 “Logic and Conversation”.
    3. Peirce, Charles Sanders, „How to Make Our Ideas Clear“, Popular Science Monthly 12, 1878, s. 286–302.
    4. Wittgenstein, Ludwig, Filosofická zkoumání, přel. Jiří Pechar, Filosofia, Praha 1998, §§ 1–88, 143–315.
    5. Kripke, Saul, Wittgenstein on Rules and Private Language, Wittgenstein on Rules and Private Language. An Elementary Exposition, Harvard University Press, Cambridge, MA, 1982, části I–III.
    6. James, William, “The Will to Believe”, The New World, 5, 1896: 327–347.
    7. Schürmann, Reiner, From Principles to Anarchy, Indiana University Press 1987, Ch. XIII and XIV
    8. Foucault, Michel, „Řád diskursu“, in: Diskurs, autor, genealogie, přel. P. Horák, Praha, Filosofia 1994, s. 7–26.
    9. Butler, Judith, Giving an account of oneself, New York, Routledge 2005, s. 3–40.
    10. Habermas, Jürgen, An Alternative Way of the Philosophy of the Subject: Communicative versus Subject-Centered Reason, in: The Philosophical Discourse of Modernity, Oxford: Polity Press, 1990, s. 294–326.

II. Vědomí

  1. Existence a ontologie
    1. Quine, Willard Van Orman, „O tom, co je“, přel. Ludmila Dostálová, a „Dvě dogmata empirismu“, přel. Prokop Sousedík, in: Vybrané články k ontologii a epistemologii, Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň 2006, s. 32–55, 82–107.
    2. Russell, Bertrand, „Logický atomismus”, přel. Karel Berka, in: Logika, jazyk, věda, c.d., s. 199–222.
    3. Heidegger, Martin, Bytí a čas, §§ 1–4, § 9.
    4. Agamben, Giorgio, “What Is the Act of Creation?”, in: Creation and Anarchy, Stanford 2019, s. 14–28.
    5. Nietzsche, F., “O předsudcích filosofů”, in: Mimo dobro a zlo, přel. Koubová, Praha 1996, s. 7–29.
    6. Davidson, D. „O samotné myšlence pojmového schématu“, in: Peregrin, ed. Obrat k jazyku: druhé kolo. FILOSOFIA, Praha, 1998, s. 107–126.
    7. Sartre, Jean-Paul, „Úvod. Výzkum bytí“, Bytí a nicota, 2018, s. 11–33.
    8. Deleuze, Gilles, “Od chaosu k mozku”, in: Co je filosofie?, přel. M. Petříček, Praha 2001, s. 175–191.
  1. Vědomí a sebevědomí
    1. Brandom, Robert, “The Structure of Desire and Recognition”, Philosophy and Social Criticism 2007, 33(1), s. 127–150.
    2. James, William: The Principles of Psychology, Henry Holt and Company, New York 1890, 4 Habit, kap. 25 The Emotions.
    3. Husserl, Edmund, „I. Meditace: Cesta k transcendentálnímu ego“, in: Karteziánské Meditace, přel. M. Bayerová, Praha 1993, s. 7‒29.
    4. Merleau-Ponty, Maurice, „Cogito“, §§ 1‒7, in: Fenomenologie vnímání, s. 445‒461.
    5. Stein, Edith, „Vcítění jako rozumění duchovním osobám“, in: K problému vcítění, Praha 2008, s. 95‒120.
    6. Freud, Sigmund, Přednášky k úvodu do psychoanalýzy, Portál 2020, Předn. 17‒20.
    7. Kierkegaard, Nemoc k smrti, in: Bázeň a chvění. Nemoc k smrti, Praha: Svoboda-Libertas, 1993 s. 136‒148.
    8. Sartre, Jean-Paul, „Transcendence ega“, in: Vědomí a existence, přel. M. Petříček, Praha 2006, s. 7–27.
    9. Rorty, Richard, „Lidé bez mysli“, in: Filosofie a zrcadlo přírody, Praha 2012, s. 73‒126.
    10. Dennett, Daniel, „Consciousness as Evolved User-Illusion“, in: From Bacteria to Bach and Back, Penguin, 2017, s. 335–70.
    11. Searle, John, „Redukcionismus a neredukovatelnost vědomí“, in: Vědomí bez Redukce, Hill a Mihálik (eds), Smršť, s. 39‒56.
  2. Intersubjektivita a socialita
    1. Husserl, Edmund, „V. Meditace“, in: Karteziánské meditace, Praha: Svoboda, 1993, §§42‒52, s. 87‒112.
    2. Heidegger, Martin, „Spolubytí“, in: Bytí a čas, Praha 2018, §§ 25‒27, s. 143‒160.
    3. Sellars, Wilfrid, Empiricism and the Philosophy of Mind, Harvard University Press, Cambridge, MA 1997, §46‒62, s. 88‒118.
    4. Sartre, Jean-Paul, „Pohled“, in: Bytí a nicota, Praha 2018, s. 295‒308.
    5. Beauvoir, Simone, „Úvod“, in, Druhé pohlaví, Praha: Orbis, 1966, s. 7‒24.
    6. Levinas, Emanuel, „Tvář a etika“, in: Totalita a nekonečno, část, s. 170‒194.
    7. Butler, Judith, “An Account of Oneself”, in: Giving an account of oneself, New York, Routledge 2005, s. 3‒40.
    8. Arendt, Hannah, Vita activa, přel. Němec, Praha 2009, část 5, §§ 24‒26, 28, 33‒34.
    9. Forst, Rainer, Toleration in Conflict, Past and Present, §§ 30‒31 (s. 449‒468).
    10. Cavarero, Adriana, For More than One Voice, Stanford 2005, §§ 1.3, 1.4, 1.6, 1.7, 3.2.
    11. Patočka, Jan „Přirozený svět a fenomenologie“, in: Fenomenologické spisy II, Praha 2009, s. 207‒237.
    12. Nietzsche, Friedrich, Genealogie morálky, přel. V. Koubová, Praha 2019, s. 45–83.

III. Svět

  1. Prostor a čas(Čas)
      1. James, William, The Principles of Psychology, Henry Holt and Company, New York 1890, 15 (The Perception of Time).
      2. Bergson, Henri, Čas a svoboda, II. Kap., Praha 2024.
      3. M.E. McTaggart, „The Unreality of Time“, Mind 17/68 (1908), s. 457–474.
      4. Husserl, Edmund, Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí, Praha 1996, §§ 1,2, 7–10, s. 12–17, 27–34.
      5. Heidegger, Martin, Bytí a čas, Praha 1996, §§ 78– s. 437–461.
      6. Arendtová, Hannah, „Předmluva“, in: Mezi minulostí a budoucností, Praha 2019, s. 9–22.
      7. Nietzsche, Friedrich, „O vidění a hádance“, in: Tak pravil Zarathustra, Praha 2018, 279–289.

    (Prostor)

      1. Bergson, Henri, Hmota a paměť, kap. I, přel. A. Beguivin, Praha 2003, s. 7–55.
      2. Merleau-Ponty, M., „Prostor“, in: Fenomenologie vnímání, s. 301–345.
      3. Foucault, „O jiných prostorech“, in: Myšlení vnějšku, Praha 1996, s. 71–86.
      4. Poincaré, Henri, kap. „Space and Geometry“, „Experience and Geometry“ in: Science and Hypothesis, London and New York: Bloomsbury, 2017, s. 45–68.
      5. Bachelard, Gaston, Poetika prostoru, kap. I a II, přel. J. Hrdlička, Praha 2009, s. 29–89.

  2. Filosofie vědy
    1. Peirce, Charles Sanders, „Fixation of Belief“, Popular Science Monthly 12(1), 1877, s. 1–15.
    2. Frege, Gottlob, Základy aritmetiky, přel. Jiří Fiala, Oikumené, Praha 2011, Úvod + §§ 1–69.
    3. Popper, Karl R., Logika vědeckého zkoumání, (kap. I), Oikumené, Praha 1997, s. 3–28.
    4. Husserl, Edmund, Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, Academia, Praha 1996, §§1–9, s. 25–81.
    5. Kuhn, Thomas, Struktura vědeckých revolucí, kap. I–V, Oikumené, Praha 2008, s. 15–61.
    6. Feyerabend, Paul, Rozprava proti metodě, I–II, Aurora, Praha 2001, s. 21–39.
    7. Meillassoux, Quentin, After Finitude, Continuum 2010, Ch. 1.
    8. Stein, Edith, Philosophy of Psychology and the Humanities, Concluding Consideration
    9. Dilthey, Wilhelm, Uvedení ve vědy duchové. Praha 1901, kap. 1–9.
  3. Dějiny
    1. Benjamin, Walter, „O pojmu dějin“, in: Teoretické pasáže, přel. M. Ritter, OIKOYMENH, Praha 2011, s. 307–316.
    2. Marx, Karl, Německá ideologie I, Feuerbach: “Protiklad materialistického a idealistického názoru”, Praha 1952.
    3. Nietzsche, Friedrich, „O užitku a škodlivosti historie pro život“, in: Nečasové úvahy, OIKOYMENH, Praha 2005, s. 75–149.
    4. Gadamer, Hans-Georg, „Hermeneutický význam časového odstupu“ a „Princip působících dějin“, in: Pravda a metoda, Praha 2010, s. 256–269.
    5. Adorno, M. Horkheimer: Dialektika osvícenství, Praha 2009, s. 17–29.
    6. Patočka, Jan, „Kacířské eseje o filosofii dějin II a III“, in: Péče o duši III, Oikoymenh, Praha 2002, s. 41–83.
    7. White, Hayden V., „The Historical Imagination Between Metaphor and Irony,“ in: Metahistory: The historical imagination in nineteenth-century Europe, Baltimore 1973, s. 45–80.
    8. Hempel, Carl Gustav, „The Function of General Laws in History“, in: The Journal of Philosophy, 39/2, 1942, s. 35–48.
    9. Winch, Peter, Idea sociální vědy, Brno 2004, s. 49–94, 117–130.
    10. Croce, Benedetto, „Historie jako myšlení a jako čin“, in: Historie jako myšlení a jako čin, Část 1. Brno 2006, s. 11–44.

IV. Etika a politická filosofie

  1. Spravedlnost
    1. J. Rawls, Teorie spravedlnosti, (rev. ed.) I, 1–4; II, 10–11; 18–19; VI, 48.
    2. R. Nozick,Anarchie, stát a utopie, kap. 7 Distributivní spravedlnost, 1. oddíl, Praha 2015, s. 161–193.
    3. M. Sandel, „Justice and the Good“ (část), in: Liberalism and the Limits of Justice(Cambridge 1982), s. 133–154, 165–174.
    4. Ch. Taylor, „Nedorozumění v diskusi mezi liberály a komunitaristy“, in: J. Kis (vyd.), Současná politická filosofie, Praha 1997, s. 465–494.
    5. O. Höffe, „Lidská práva a směnná spravedlnost. Náčrt legitimizace“, in: J. Velek (vyd.), Spor o spravedlnost, Praha 1997.
  2. Moc a stát
    1. C. Schmitt, Pojem politična, Brno – Praha 2007, kap. 1–5.
    2. H. Arendtová, O násilí, Praha 1995; Vita activa, Praha 2007, kap. V, §§24–28.
    3. M. Foucault, „Subjekt a moc“, in:Myšlení vnějšku, Praha 1996, s. 195–226.
    4. Karl Popper, „Princip vůdcovství“, in: Otevřená společnost a její nepřáteléI., Praha 2011, s. 127–144.
    5. Q. Skinner, O státě, Praha 2012, s. 9–54.
    6. Carole Pateman, „The Fratelnal Social Contract“, in: The Disorder of Women, Stanford 1980, 33–57; reprint in: R. E. Goodin, P. Pettit, Contemporary Political Philosophy: An Anthology, Oxford 1998, s. 45–59.
  3. Fundamentální etika a metaetika
    1. N. Hartmann, Struktura etického fenoménu, Praha 2002, V,16, s. 172–183.
    2. E. Lévinas, „Oddělení a rozmluva“, „Pravda a spravedlnost“, „Tvář a etika“, in: Totalita a nekonečno, Praha 1997.
    3. E. Tugendhat, Přednášky o etice, Praha 2004, přednášky 5, 15, 17.
    4. G. E. Moore, Principia Ethica, kap. I. The Subject-Matter of Ethics.
    5. J. L. Mackie,Ethics: Inventing Right and Wrong, Part I: The Status of Ethics.
    6. J. Ayer, Language, Truth and Logic, kap. 6 Critique of Ethics and Theology.
  4. Etické teorie
    1. A. MacIntyre,Ztráta ctnosti, Praha 2004, kap. XIV–XVII.
    2. P. Singer,Practical Ethics, kap. 1–4.
    3. T. M. Scanlon, „Kontraktualismus a utilitarismus“, in: O. Beran, M. Cíbik, K. Pacovská (eds.) Základní etické teorie, Pavel Mervart 2022, str. 129-156.
    4. M. Scheler, „Ordo amoris“, in: Řád lásky, Praha 1971, s. 35–78.
    5. S. Weil, „L’Enracinement”, I. Les Besoins d’Áme, in: Oeuvres 1999, s. 1027–1051 (The Needs of the Soul, in: The Need for Roots Prelude to a Declaration of Duties towards Mankind).
    6. G. Marcel, „Nástin fenomenologie formy ‚míti’“, in: K filosofii naděje, Praha 1971, s. 43–65.
  5. Právo
    1. H. Kelsen, Ryzí nauka právní, Brno – Praha 1933, kap. I–V.
    2. G. Radbruch, „Zákonné neprávo a nadzákonné právo“; „Idea práva“, in: G. Radbruch, O napětí mezi účely práva, Praha 2012, s. 120–152.
    3. H. L. A. Hart, „Positivism and the Separation of Law and Morals“, in: Harvard Law Review 71/4 (1958), s. 593–629.
    4. L. L. Fuller, Morálka práva, Praha 1998, III.
    5. R. Dworkin, Když se práva berou vážně, Praha 2001, VII.

 

Odběr aktualit

Úvod > Studium > Filosofie > Státní závěrečné zkoušky > Bakalářská zkouška