Státní závěrečná zkouška (SZZK) v navazujícím magisterském studiu se liší podlespecializací.

A) Specializace Historicko-filologická religionistika

1. Obhajoba diplomové práce
2. Metodologie religionistiky – teoretické pozice
3. Primární náboženský okruh
4. Sekundární náboženský okruh

Součástí zkoušky z náboženských okruhů je též zkouška z překladu a interpretace textu v primárním jazyce.

B) Specializace Symbolické fenomény současnosti

1. Obhajoba diplomové práce
2. Metodologie religionistiky – teoretické pozice
3. Metodologie religionistiky – témata
4. Výzkumně-experimentální projekt

Obecná pravidla (termíny, přihláška)

• SZZK probíhá ve třech termínech: v lednu/únoru, květnu/červnu a v září. Přesné rozmezí těchto termínů je vždy specifikováno aktuálním harmonogramem akademického roku.
• Přihlášku je třeba podat elektronicky v SIS k datu stanoveném aktuálním harmonogramem akademického roku.
• V okamžiku podávání přihlášky je nutné mít splněny všechny studijní povinnosti na oboru religionistika.
• Zvolené okruhy a jazyky konzultujte s pedagogy ÚFaR.
• Obhajobu diplomové práce není nutné absolvovat společně se zbytkem zkoušky, lze ji skládat i samostatně v pozdějším termínu.
• SZZK lze opakovat nejvýše dvakrát, a to nejdříve v nejbližším následujícím řádném termínu.
• V rámci každého předmětu dostává student na výběr ze dvou otázek.

Obhajoba bakalářské práce

• Při obhajobě nejprve student během 5-10 minut shrne svou práci.
• Následně vedoucí a oponent shrnou své posudky (popř. to za ně některý z členů komise učiní v zastoupení, nemohou-li být přítomni).
• Student má poté za úkol zareagovat na všechny připomínky, které byly proti jeho práci vzneseny, případně odpovědět na jakékoli dotazy.
• Pokud se oba posudky shodují na hodnocení, bývá obhajoba krátká a spíše formální. Větší význam má jen v případech, kdy se vedoucí a oponent ve svém hodnocení rozcházejí.
• Bližší informace k samotné bakalářské práci naleznete zde.

Metodologie religionistiky – teoretické pozice

Student si volí 2 z následujících teoretických pozic (výjimečně je možné si po dohodě s garantem studijního programu R. Chlupem vybrat i zcela jinou pozici). Ty pak představí z hlediska praktické využitelnosti jejich teorií na studium konkrétních náboženských fenoménů, včetně vypořádání se s jejich kritikou. U zkoušky poté prezentuje jednu z nich vybranou zkušební komisí. Teze vypracovává student písemně. Pro každou si mezi pedagogy musí vybrat konzultanta, který musí tezi schválit před odevzdáním. Schválené teze by měly ideálně být odevzdány v okamžiku přihlašování ke zkoušce, nejpozději však 5 pracovních dní před jejím konáním (pokud do tohoto termínu odevzdány nebudou, nebude student ke zkoušce připuštěn a propadne mu termín).

Podoba teze se liší podle toho, zda je u nás daný přístup běžně rozvíjen, nebo nikoli. V prvním případě není nutné daný přístup zevrubně shrnovat, stačí jen základní připomenutí. Ve druhém případě musí shrnutí být podrobnější. Hlavní částí teze je její aplikační část: cílem je předvést, jak lze daný přístup prakticky při práci používat, popř. kde jsou meze takovéhoto použití. Předvádět to můžete na jednom příkladu nebo na několika (pokud by jeden příklad neukázal celý potenciál či všechny meze daného přístupu).

• Victor Turner
• Edmund Leach
• Mary Douglas
• Strukturalismus
• Psychoanalýza
• Jungiánská psychologie
• Mircea Eliade
• Georges Dumézil a jeho následovníci
• Sémiotika
• Fenomenologie náboženství
• Srovnávací religionistika
• Funkcionalismus v religionistice
• François Gauthier
• Analýza diskurzu
• Žité náboženství
• Materiální a smyslové studium náboženství
• Teorie sítí aktérů
• Ontologický obrat

Metodologie religionistiky – témata

Student si volí 2 z následujících témat, přičemž u každého představí základní možnosti teoretického a interpretačního uchopení z perspektivy hlavních přístupů ke studiu náboženství. Cílem je předvést, že student se orientuje v hlavních dosavadních diskusích k tématu a dokáže z nich poskládat svůj vlastní koherentní obraz dané problematiky. Počítá se tedy s tím, že nejde o „objektivní“ referát, nýbrž o osobní výběr, v němž každý klade odlišné akcenty a je zároveň schopen tyto své preference v následné debatě vyargumentovat. Teze vypracovává student písemně. Pro každou si mezi pedagogy musí vybrat konzultanta, který musí tezi schválit před odevzdáním. Schválené teze by měly ideálně být odevzdány v okamžiku přihlašování ke zkoušce, nejpozději však 5 pracovních dní před jejím konáním (pokud do tohoto termínu odevzdány nebudou, nebude student ke zkoušce připuštěn a propadne mu termín).

Nejlépe funguje model, kdy v tezi vyberete, roztřídíte a shrnete hlavní přístupy k danému tématu, kriticky se s každým z nich vyrováte a aplikujete každý na nějaký příklad. Nejlepší je ilustrovat všechny přístupy na jednom příkladu, ale někdy se nepodaří takto komplexní příklad najít a je třeba mít příkladů víc. Ukázání na příkladu lze buď provádět průběžně (v takovém případě může být užitečné na začátku příklad obecně představit) nebo ho můžete dělat až naráz v samostatné sekci po probrání kedmotlivých přístupů.

• Mýtus
• Rituál
• Symbol
• Oběť
• Primitivní mentalita
• Posedlost, změněné stavy vědomí
• Tělo
• Čas a prostor
• Moc, autorita, politika
• Násilí
• Sekularizace
• Moderní stát a náboženství
• Moderní národ a náboženství
• Implicitní náboženství
• Náboženství a popkultura
• Náboženství a ekologie
• Terapeutická kultura
• Náboženství a ekonomie
• Konzumerismus
• Náboženská situace pozdní modernity
• Náboženství a média

Výzkumně-experimentální projekt

Prezentace projekt navázaného na PVP Výzkumně-experimentální blok, který si student typicky připravuje v rámci předmětu Individuální empirický výzkum. Prezentace je následována kritickou diskusí.

Primární náboženský okruh

• Student volí jeden následujících okruhů: judaismus, křesťanství, islám, náboženství Germánů, řecké náboženství, římské náboženství, hinduismus, buddhismus, náboženství Syropalestiny a Mezopotámie, egyptské náboženství, náboženství Číny.
• U okruhů, u nichž není uvedena literatura, kontaktujte přímo předpokládaného zkoušejícího.

Sekundární náboženský okruh

• Student volí jeden z okruhů předepsaných k bakalářské zkoušce.

Překlad a interpretace primárního textu

• Cílem zkoušky je prověřit, že student je schopen pracovat s pramennými náboženskými texty v jednom pramenném jazyce.
• Jazyk si student volí tak, aby se vztahoval k alespoň jednomu ze zvolených náboženských okruhů. Výběr jazyka je třeba předem konzultovat s pedagogy ústavu.
• Během zkoušky dostane student v daném jazyce krátký text v rozsahu jednoho odstavce. Zvolený text pak bude mít možnost si připravit, přičemž bude mít k dispozici příslušné slovníky a gramatiky dle vlastní volby. V případě velmi obtížných jazyků (klasická řečtina, klasická latina, sanskrt) bude mít student k danému textu u SZK k dispozici i překlad, jazyky o něco snazší (hebrejština, staroseverština, koránská arabština, novozákonní řečtina, latina novozákonní nebo středověká teologicko-filosofická) musí ovládnout tak, aby mohl text v nich u SZK překládat bez pomoci překladu. Bude-li student mít jiný jazyk než některý z výše uvedených, budeme otázku překladu řešit vždy ad hoc (z části i po dohodě s vyučujícím daného jazyka).
• Text bude vybírán tak, aby se jeho obsah týkal některé z otázek v rámci jednoho z náboženských okruhů, které si student zvolil. Jeho úkolem pak bude text přeložit a vztáhnout jej k širším souvislostem daného tématu. Hlavním předmětem zkoušky nicméně nebudou studentovy interpretační dovednosti jako takové, nýbrž především jeho schopnost zadanému textu porozumět na základě znalosti relevantních náboženských reálií v rozsahu definovaném pro jednotlivé okruhy. V mnoha případech bude text volen tak, aby byl srozumitelný právě jen tomu, kdo má dostatečné vědomosti o tématu, jehož se text týká.