Recenze (Matěj Král)

Nakladatelství Karolinum vydalo v překladu Barbory Maturové knihu Etika: Velmi stručný úvod anglického filosofa Simona Blackburna (nar. 1944) (blíže viz https://karolinum.cz/knihy/blackburn-etika-26379). Knihu lze doporučit středoškolským studentům i jejich učitelům, jako zdroj inspirace pro přípravu hodin, které by mohly studenty zaujmout a třeba i přesvědčit o tom, že má smysl vést poučenou a kultivovanou diskusi o žádoucí podobě našeho morálního prostředí.  

Mezi klady Blackburnova úvodu patří propojení úvah o morálních teoriích (např. o Humově či Kantově etice, aristotelské etice ctnosti, utilitarismu nebo o teoriích odvozujících morální správnost z předpokládané společenské smlouvy) s pasážemi věnovanými konkrétním problémům (např. potratům či eutanazii, environmentální etice, etice genderu nebo souvislostem etiky a digitálních médií).   

Za obzvláště cenné považujeme, že Blackburn výslovně reaguje na nedůvěru vůči etice, jakou lze očekávat i u mnoha českých středoškolských studentů, a v první části knihy systematicky argumentuje proti některým teoriím či představám, s nimiž bývá tato nedůvěra spojena (např. proti krajnímu relativismu, podle kterého je morální správnost čistě věcí osobního názoru, nebo proti tvrzení, že je veškeré lidské jednání ve skutečnosti egoistické).  

Pedagogicky účelné jsou rovněž četné a mnohdy výstižné příklady z veřejného i soukromého života. Proti relativistické rezignaci na snahu o řešení morálních neshod např. Blackburn namítá: „Někdy je samozřejmě vhodné diskusi o etice ukončit. Nikam to nevede, tak se shodneme na tom, že se neshodneme. Ale ne vždy. Někdy bychom ji ukončovat neměli, a někdy si to dokonce ani nemůžeme dovolit. Když si moje žena myslí, že bychom hostům měli dovolit kouřit, a já si myslím, že bychom jim to dovolit neměli, raději bychom to měli probrat a snažit se jeden druhého přesvědčit nebo nalézt kompromis. Jinak to může skončit násilím nebo rozvodem, což by bylo mnohem horší.“ (S. 30).  

Osvěžující je také autorův lidský, terminologicky nezatížený jazyk či jeho smysl pro humor, účelně využívaný pro výstavbu filosofické argumentace. Na epikurejskou tezi, podle které se nás smrt jako taková netýká a problematické může být nanejvýš bolestivé umírání, např. Blackburn reaguje citací Woody Allena: „Umírání by mi ani tolik nevadilo, kdybych pak na konci nebyl mrtvý.“ (S. 113)